Když nevyšla ta Šumava, tak alespoň nějaký pořádný jednodeňák si dát! Zlákala mě kopečková podkova severně od Kdyně, a tak za úsvitu parkuji ve Všepadlech a ještě před východem slunce kráčím vzhůru. Když slunce vyjde, zrodí se krásný den s azurovou oblohou, radost být venku. Minu stádo daňků, vystupuji na hřeben a po něm přes řadu vrcholků dojdu na první významný bod dne - Úlíkovskou horu (710m). Z té je třeba prudce klesnout a pak zase vzhůru, odskok k západu na boční hřebínek Slupného (601m) a pak po jižním okraji pomyslné podkovy postupuju k východu. Krása být v lese! V brzkém odpoledni dorazím na Horu (760m), nejvyšší bod dne, která jako jediná má mizivé množství sněhu. Na to, že je třetina února a před pár dny v Lužických horách byl sníh i daleko níž, je to stav velice tristní a smutný. Nu ale což. Mám před sebou poslední delší etapu dne, trochu se sice zatáhne, ale to ničemu nevadí, držím se stále hřebene a ke konci pak už poněkud kličkuji v polesí, abych oběhal všechny vytyčené kopce. Závěr už docházím za tmy, příjemně unaven a uspokojen krásným výsledkem - v jednom dni 41 vrcholků a 39km v nohách ;)

Přidáno: 11.4.2023 --- Fotky: B.

© 2023 PlzDi