Opět se budíme do krásného rána a zíráme kolem sebe na tu krásu. Obzvlášť Ostrý Roháč je z našeho pelechu majestátní. Lence se ze spacáku nechce, a tak zatímco se ujímá přípravy snídaně, vybíhám si na nedaleký vrcholek Deravá (1955m), odkud je vidět i pár štítů vysokotatranských. Čirá nádhera. Po snídani nás hlavní hřeben vede dál a hned po ránu si pěkně zostra dáme tři stovky výškových metrů na Hrubý vrch, na kterém už se opět vaří mlha, nicméně slunce úplně nemizí a trošku i něco vidíme. Proměnlivou oblačností jdeme dál přes Končistou a Račkovo sedlo, chvílemi se z mraků dere majestátní Klin (2172m), na němž staneme po dalším ufuněném výstupu, a že je zrovna čas oběda, jdeme kousek od vrcholu a vaříme si. Slunce se čím dál více ujímá vlády nad horami a mraky už jen dramaticky dokreslují kouzelné výhledy, díváme se zpět na vrcholky, které už máme za sebou, a zároveň nás přitahuje to, co je před námi. Obzvlášť trojice vrcholů Veľká Kamenistá - Smrečiny - Tomanová tvoří při pohledu z Klinu majestátní a charismatickou hradbu. A opět klesáme, pod Gáborovým sedlem nabíráme vodu, míjíme skupinky lidí, kterých je tu v sobotním brzkém odpoledni docela dost, a užíváme si vymetenou oblohu, po předchozích dnech s přebytkem mraků je to lahoda. Výstup na nejvyšší vrchol Západných Tater, Bystrou (2248m), si ulehčujeme odložením batohů nedaleko cesty, stoupáme nalehko jen s termoskou a foťáky. Kopec nás vítá fantastickým výhledem, ani těch lidí už tolik není; ukazujeme si, co všechno je vidět, je toho dost, jen Vysoké Tatry se ještě halí v oblačnosti. Vzpomínám na chvíle 11 let nazpátek, kdy jsem na vršku byl s rodinkou, a všeobecně je nám blaženě.
  Den však ještě nekončí, otáčíme to zpět, dobíráme si bágly a po hřebeni sestupujeme poměrně dost nízko do Pyšného sedla (1792m). Rázem s lidmi jako když utne a jsme zcela sami. Hory kouzlí nádherný slunečný podvečer, když opouštíme značku a vydáváme se dál po zakázané pěšince a stoupáme na poslední vrchol dne, Veľkou Kamenistou (2127m). Jen už je toho poněkud dost, funíme velmi zvolna a stoupání se zdá být nekonečné... Vrchol je nehostinný, na východní stranu padá strmým skalním srázem, vítá nás celkem drsným vichrem a přiloudal se i studený mrak, takže naše opatrné představy o spánku přímo na vršku se rozplývají jako pára nad hrncem. Ovšem ten výhled na východ! To je víc než solidní odměna za namáhavý výstup. Je však třeba ještě sestoupit a najít místo na spaní, trochu už pletem nohama a proto je třeba být na sestupu zvlášť opatrní, některá místa vyžadují koncentraci. Vše dobře dopadne, docházíme do rozložitého sedla pod Smrečinami, kde jako by na nás čekal krásný rovný a travnatý plácek s výhledem na Tatry - to je zkrátka sen! A proto nazýváme poslední nocleh našeho putování bivakem snů...


Přidáno: 29.1.2018 --- Fotky: B., Lenka

© 2017 PlzDi