Další ráno jako vymalované. Loučíme se s Chatou pri Zelenom plese a obtěžkáni bágly vyrážíme po už známé cestě vstříc skalnímu pilíři a Velké Zmrzlé
dolině. S nákladem na zádech se lezecké úseky překonávají podstatně hůř, ale jde to. Dolina nás vítá důstojným tichem, které narušuje jen naše funění. Jsme sami, jen před námi lze občas vidět jakousi partičku, a
v jednu chvíli nás doslova předběhnou dva mladíci mířící na Černý štít. Stoupáme dlouho až k závěru doliny, kde je nutno překonat klíčové místo - skalní úsek nad rozbitým suťovým žlabem. Bývaly tu řetězy, ale
horští vůdci je odstranili, aby „jim tam lidi nelezli,” takže je o zábavu postaráno; sice je v nejhorší části natažené slabé lano, ale příliš mu nevěřím, takže jde o čisté lezení po skále, sice nikterak zvlášť
obtížné, ale 20kg na zádech a nulové jištění... Nu, vybáli jsme se trochu. Dál už naštěstí řetěz je a také kus kovového žebříku ze skály nikdo neodstranil. Ještě pár těžších míst a jsme v Baraniem sedle,
hlavní obtíže dne jsou překonány. Odhazujeme bágly a nalehko dobýváme Baranie rohy, je neskutečně krásné počasí, zcela vymeteno a i v tak velké výšce regulérní vedro. Výhled stojí za to. Ze sedla sestupujeme na
druhou stranu k Téryho chatě, u které je lidí až hanba a ani další sestup Malou Studenou dolinou není liduprázdný. Čím níž člověk schází, tím šílenější zjevy potkává, někteří vykradli parfumerii, některé nezajímá
nic jiného než jejich selfie tyčka, jiní jsou oblečeni jak na hiphopový koncert, oproti liduprázdným a tichým předchozím hodinám neskutečný kontrast. Kolem Zámkovského chaty a pres Hrebienok dojdeme nakonec po
deseti hodinách cesty až do cíle ve Starém Smokovci. Máme toho dost. Zasloužené jídlo a pivo, vlakový přesun do noclehu na Štrbě a pak už jen vstřebávat... Veliký den!
Přidáno: 4.10.2017 --- Fotky: B., Lenka
© 2017 PlzDi
