Brzy ráno opouštíme idylické ubytování kousek od železniční stanice Štrba a vydáváme se čekat na příjezd vlaku, kterým mají dorazit Marťa a Gianni, aby
byla naše skupina kompletní. Vlak má velice překvapivě asi 40 minut zpoždění, ale dočkáme se a spolu s natěšenými horaly se nasardinkujeme do přecpané zubačky směr Štrbské pleso. Ač je krásně, tak musíme čekat až
do desíti na uvolnění našeho ubytování, celkem už nás svrbí nohy, chtěli bychom vyrazit! O půl jedenácté, v čase naprosto ceperském, vyrážíme konečně vzhůru. Nejprve je nutno překonat neskutečný lunapark jménem
obec Štrbské pleso, stánky s cetkami, hotely, auta, hudba a stovky lidí, které opravdové hory zajímají asi tak stejně jako novoroční projev prezidenta Ugandy. Uf! Na modré značce směr Chata pod Soliskom už je to
o mnoho lepší, ukazují se první výhledy, počasí je krásné... Idylka. U chaty však samozřejmě opět davy, po nezbytné svačince prcháme traverzem do Furkotské doliny a tou víceméně proti proudu sestupujících skupinek
stoupáme až k Vyšnému Wahlenbergovu plesu. Nabírám z něj vodu a začíná konečně to pravé, na co se všichni těšíme. Uhýbáme ze značky a suťoviskem stoupáme ke jednomu ze žlabů, padajících z Veľkého Soliska (2412m),
jenž je naším hlavním cílem. Občasným popolézáním dosahujeme asi za půl hodiny hřebene a po něm s dalšími příjemnými lezeckými úseky na vrchol. Krása! Výhledy parádní, jen už se tvoří mraky, předzvěst změny počasí,
která má příjít následující den. Pro sestup volíme jiný žlab a není to chvílemi úplně ono, těžká místa slézáme rychlostí šneka, ale úspěšně se dostáváme zpět do doliny a civilizace. Přijeli se na nás podívat
David a Bea, dáváme pivko a nařizujeme budíka na šestou ... Ráno ovšem nikdo nevstane, neboť beznadějně leje a mlha by se dala krájet. Razantní změna počasí je tu. A tak následuje líné dopoledne, psaní pohledů a návštěva pohostinství za
účelem oběda a pokecu u piva. Odpoledne už neprší, takže kujeme plány, že bychom přecejen vyrazili? Nakonec se shodujeme na Soliskovém hřebeni, neboť ten nás i v mlze dobře povede. Vyrážíme jen ve čtyřech, Lenka
bojuje s nastupující chorobou a Marťa se rozhoduje dělat jí pozemní podporu. A tak ve tři odpoledne vyrážíme zase po modré k Chatě pod Soliskom, ale od ní tentokrát dále na Predné Solisko, kde končí značená trasa
a kde se pro zdravotní nepohodu odpojuje Bea s Davidem. Dál je to jen na nás dvou s Giannim, hřeben je ale i přes mlhu přátelský a bezpečně nás vede přes Soliskový hrb (2129m), Mlynické Solisko (2301m) a Štrbské
Solisko (2302m) až na Furkotské Solisko (2320m), na němž máme štěstí, mlha se na nějakých 20 vteřin trhá a vytváří magicky krásný pomíjívý okamžik jako naši vrcholovou odměnu. Sestupujeme po stejné trase a po dosažení
značky na Predném Solisku už je to spíš seběh, to co je v mapě značené na necelé dvě hodiny máme za 33 minut za sebou. A dole čeká výtečná večeře od Lenky a Marti, zasloužený hodokvas!
Přidáno: 5.10.2017 --- Fotky: B.
© 2017 PlzDi
