|
Tupá a Koprovský štít, 2367m
|
|
Další den nás vítá opět neproniknutelnou mlhou a citelným chladem. Přesouváme se ze Štrbského plesa na Chatu pri Popradském plese, hodina chůze
hlubokým tatranským lesem. Cestu zhruba v polovině více než příjemně okoření sud s horkou medovinou volně u cesty, nemůžeme tomu uvěřit, ale s chutí si nabídneme. Po desáté jsme na chatě, vyřizujeme ubytování
a poprvé sedáme do prostorné a útulné chatárské restaurace, kde během následujících dní strávíme ještě mnoho hodin. Počasí je sice zachmuřené, ale neprší, a my řešíme kam se vydat. Nakonec se dělíme, necháváme
Gianniho čekat na svého starého známého, který se k nám má připojit, mají v plánu dobýt vrchol Satana, a my zbylí stoupáme kličkujícím chodníkem 500 výškových metrů k Ostrvě. Nahoře citelně fouká.
Docházejí ostatní a odbočujeme ze značky na hřebínek směr Tupá (2284m), ovšem nejdříve zažíváme na vzdálenost 10m setkání s kamzíkem,
kterému jsme zcela jedno a bez problému nám pózuje, krásný zážitek. Po chvíli to otáčí David s Beou, jejich návštěva je u konce a mizí zpět do civilizace stihnout vlak. Na Tupou tak docházíme jen s Lenkou a Marťou
a „kocháme se” neprostupnou mlhou. Jen na cestě zpět je něco vidět, občas. O půl čtvrté zasedáme do chatárské hospody, teplo, čaj, jídlo, pivo... Kecáme, plánujeme, ležíme v mapách a všeobecně je blaze. Následující den
má celé dopoledne propršet, takže si i dáváme poněkud do trumpety a příchod Gianniho s Davidem někdy o půl desáté už třeba já mám v lehké mlze. :) Následující den se ale předpověď plní, od rána beznadějně prší. Naši
staršinové i přesto v 11 vyrážejí s cílem Velký Mengusovský štít a my ťapeme o hodinu později za nimi v doznívajícím dešti. Na Lenku toho dne útočí choroba zvlášť nepříjemně, jde se blbě a pomalu.
Šokem je pro nás to, když se mezi stromy a mlhou ukáží štíty, ke kterým míříme a - není to přelud - jsou zasněžené! Změna počasí skutečně pořádná. Po překonání prahu k Hincovému plesu potkáváme náš zkušený předvoj,
kterak se navrací od plesa. Kdepak Mengusovský štít! U plesa prý neskutečný vítr, sněhové přeháňky, Giannimu začaly i v rukavicích omrzat prsty, musí se vrátit. Toho se nadšeně chytá Lenka, a tak měníme složení
skupinek, Lenka s tátou vracejí se do tepla chaty a my s Marťou a Davidem zkoušíme stoupat, kam to půjde. Postupně přichází ležící sníh, občas chvilková vánice a pak zase slunce, k tomu dravý vítr, je to takové
aprílové. Nemá smysl se pouštět do nějakých náročnějších neznačených cest, a tak jsme nakonec vděčni za Koprovský štít, který nás přivítá tichou, neprostupnou mlhou. Kluci to za chvíli balí a sestupují, mně však
jakoby něco říkalo „vydrž tady chvilku” ... a skutečně se po asi deseti minutách dočkám a mám nádherný výhled. Děkuju štítu i Tatrám a pak už jen svižně dolů, útulná náruč chaty už čeká...
Přidáno: 6.10.2017 --- Fotky: B., Lenka
© 2017 PlzDi
