Stále ještě opojeni okolní nádherou jsme pokračovali po značce kolem Bieleho a Trojrohého plesa, bylo čím dál větší teplo a také jsme potkávali čím dál více
lidí. Dostali jsme se do pásma kleče a blížili se k Chatě pri Zelenom plese, s jejíž blízkostí se násobil i počet osob, z nichž některé vypadaly oděny spíš jako na cestu do kauflandu než do hor. Jen jsme je míjeli s lehce
nepřítomnými úsměvy. Nu ale což. Na chatě bylo blaze, akorát vysvitlo slunce, takže jsme dali venku pivo, polívku, Lenka kafe a oba zaslouženého panáka Tatratea a ještě pivo na to, že jsme to dali a užili, a že už jsme v bezpečí. Prostě
klasické chatárské blaho. Den ale ještě zdaleka nekončil, protože jsme se nakonec shodli, že nepůjdeme od chaty zpět dolinou, ale ještě si to hezky prodloužíme přes Svišťovku. A tak jsme ve tři odpoledne teprve začali stoupat
těch 500m výškových ke Svištovce, postupně se ukázal celý hřeben Belianek, který jsme měli za sebou, takže jsme nemohli odtrhnout oči a brousili našimi pohledy po jednotlivých místech... Krásná rekapitulace. Na vrcholku už
byla zima, byli jsme celou dobu ve stínu. Ale závěr jak má být. I ty Skalné vráta z prvního dne jsme viděli. Nu a pak už jen nekonečnou cestou na liduprázdné Skalnaté pleso a z něj dolů už za šera po sjezdovce. Tma nás zastihla
asi hodinu chůze před civilizací, ale došli jsme nesežráni medvědem a velmi příjemně vyčerpaní. Pěkná, velká túra! A i do toho vlaku jsme se v Popradě nakonec zázračně vešli, i když jsme neměli místenky... :)
Přidáno: 16.12.2018 --- Fotky: B., Lenka
© 2018 PlzDi