Poslední den. Vyrážíme opět Mengusovskou dolinou vzhůru, ovšem na rozcestí uhýbáme vzhůru směr Rysy. Tam nedojdeme, a ani to není v plánu, vyfuníme k Žabím plesům do výšky 1920m a tam se na krásném místě u sytě modré hladiny vyvalíme na břeh. Mě a Lenku však svrbí nohy, a tak necháváme Holi hlídat tři robátka a vyrážíme vzhůru. Obejdeme obě Žabia plesa, začneme stoupat vzhůru a v tu chvíli se shodujeme, že je to konečně ono, Tatry jak mají být - mimo značenou trasu, žádní užvanění poláci, hledáme si cestu sami v klidu a tichu a je to krása. Strmým výšvihem se dostaneme na hřebínek a jím do Volie kotliny pod hlavním hřebenem, načež stoupáme nepříjemným suťoviskem až k hřebenu rozsochy vedoucí dolů k Mengusovskému Volovci. Počasí se kazí a je otázkou, zda to neotočit. Po nahlédnutí za hřeben se ale uklidňujeme, není to tak hrozné, běžná oblačnost. Hlavního hřebene dosahujeme po hodině a půl a odtud je to už jen kousek s pár zajímavými popolézacími místy; po dvou hodinách od opuštění zbytku skupiny nás vítá vyhlédnutá Hincova veža. A je to paráda! Fotíme a kocháme se, přece jen však není možné se více zdržovat, ať na nás Holi s dítky dole dlouho nečeká. Sestup zvládneme za hodinu, šťastně se shledáváme a míříme společně dále dolů na Popradského pleso, kde se snažíme najíst, což si ovšem vyžere Holi, na jejíž objednané jídlo se jaksi zapomene. Pak pokračujeme na Štrbské, což bohužel odnese zas Lenka s náběhem na úžeh... Trochu nešťastný závěr nám však náladu nekazí, neboť „Tatry rodinné” se celkově vydařily výtečně. Tak zas někdy...


Přidáno: 7.11.2019 --- Fotky: B., Lenka

© 2019 PlzDi