Vysoká, 2560m
      zpět

   Chata pod Rysmi je skvělým východiskem na jednu z ikon Vysokých Tater - nádherný štít jménem Vysoká. Takže jsme dalšího dne ráno vykročili tímto směrem. Počasí nebylo zcela idylické, honily se mraky, předpověď však na dopoledne nehrozila žádnými srážkami. Od chaty nejprve po značce do sedla Váha a pak už hezky neznačeně na lávku, která protíná mohutnou stěnu Ťažkého štítu. Chvílemi byly orientační problémy, ale na lávku jsme nastoupili a ta nás vedla až ke skalnímu komínu, kterým jsme s pomocí řetězů vystoupali až do Štrbiny pod Kohútikom. Odtud jsme pokračovali lehce dál po lávce Vysoké, jen to celé bylo v naprosté mlze. Trefili jsme ovšem hladce i výstupový žlab a jím vystoupili až na vrchol. Chvílemi probleskovalo slunce a modré nebe, první minuty na vršku však byly ve znamení neprostupného mléka; slunečné chvilky se ovšem opakovaly a stávaly častějšími, až nakonec modrá obloha převzala vládu zcela a nám se odkryl fascinující pohled na celé Tatry. Vysoká nás zkrátka přivítala nádherně. Dobrého počasí bylo třeba využít pro sestup, takže jsme neváhali a pustili se dolů žlabem, kde se někteří poměrně vybáli a někteří trošku vyvztekali nad demencí Poláků, kteří nad námi uvolňovali šutry, jenž pak lítaly kolem nás. Přežili jsme však a šťastně se sešli opět na lávce Vysoké, kde už bylo zcela bezpečno. V plánu byl ještě Ťažký štít, ale souhrou několika okolností jsem na něj nakonec šel už jen já a Gianni. A že to bylo něco! Lezení mezi II. a III. stupněm obtížnosti, čili tak na hraně rozumného, ale hravé, pevné a krásné. Několikrát jsme se kousek vraceli a hledali optimální cestu, na špičatý vršek jsme ovšem ve výsledku dorazili. Nádherná to věc! Trocha kochání, něco malého sladkého k snědku a svižně zas dolů. Sestup potvrdil, že bývá těžším než výstup, zvládli jsme jej však bez ztráty květinky a za výhružně se tmícího počasí spěchali ke Kohútiku. Pod ním jsme zaslechli první hrom, ale déšť nás chytil až na značcce nad chatou, do jejíž zcela přeplněných útrob jsme se schovali. Jídlo nepřipadalo v úvahu, chata připomínala konzervu se sardinkami. Vyčkali jsme jen na to, až déšť trochu opadne a pak vyrazili k sestupu směr Popradské pleso, kde jsme se po několikerém zmoknutí k večeru ubytovali a mohl konečně začít ten správný oslavný hodokvas na našem domovském a oblíbeném místě...

Přidáno: 14.11.2019 --- Fotky: B., Lenka

<< předchozí den: Velké Kôpky následující den: Čubrina >>



© 2019 PlzDi