Nahozený červnový termín vyšel! Předpověď slibovala dobré počasí přinejmenším ráno, takže jsme vyjeli nočním vlakem na jednodenní tatranský výpad. Kupodivu byl spoj téměř bez zpoždění, takže nám neujela první zubačka ze Štrby a mohla nás jako jediné vyplivnout na Štrbském plese už před pátou ranní, což se později ukázalo jako zásadní výhra celého dne. Nad námi bylo modro a Vysoké Tatry, pod námi mraky a na jejich konci Nízké Tatry... Paráda. Bez otálení tedy vzhůru, nejdříve po červené značce a pak po žluté Furkotskou dolinou, šlape se těžce, jsme po zimě nerozchození a funíme oba jak sloní mláďata po obědě. Nedaří se moc dobře vychytat to správné místo odbočení ze značky, takže ztrácíme drahocenné minuty, nicméně nakonec vyšlapanou neoficiální cestičku najdeme a přes několik nepříjemných sněhových polí vystoupáme na sedlo Sedielkový priechod (1950m). Začínají se tvořit malé, nevinné mráčky, takže jen malá snídaně a pak je třeba paradoxně klesat do Doliny Suchej vody. Ta nenabízí jednoznačnou cestu, její občasné náznaky se střídají se sněhem a těžko vyhodnotit dopředu, kde se půjde líp; nicméně stoupáme bez přestávky, náš cíl - nenápadná a nepříliš známá Krátka - se blíží. Nejdříve však vyfuníme do Nefcerského sedla, v kterém zjišťujeme že pod námi se již mlha vaří poměrně dost, načež tedy podle možností rychlejším tempem kvapíme k vrcholu. Otevírají se pohledy na severní stranu do doliny Nefcerka a na Terianská plesa, z druhé strany stále více hrozí oblaka, na západě se krásně vybarvují Liptovské kopy a jde se krásně, až nás konečně vítá vrchol. Rozhledy ještě máme, byť přímo na jih už ne, ovšem během půl hodiny vše zvolna přikrývá neproniknutelná, chladivá mlha... Štěstí ranního stihnutí první zubačky se ukazuje v plné palbě. Spokojeni kráčíme dolů, občas se ještě něco ukáže, ale když dojdeme ještě na sousední vrcholek Ostrá (2351m), nevidíme už vůbec nic. To však ničemu nevadí, sestup není obtížný a výhledy byly dříve. Dlouhá zpáteční trasa je zpestřena ještě mým odskokem na Sedielkovú kopu (2062m), Marťa mezitím musí strpět prudu od jakéhosi horského vodca („keď jste tu prešli všetky značene trasy, nemáte už v Tatrách čo robiť!”), nu trapná vsuvka, načež už bez zvláštních příhod ještě celkem dlouze jdeme na Chatu pod Soliskom, kde konečně spočineme u piva a kupy žrádla. Sestup tím ovšem ještě u konce není; když pak kráčíme dolů do Štrbského pod lanovkou, vybírají si předchozí spánkem nepříliš obdařené noci svou daň - mám dost! Na okraji obce musím zdřímnout v trávě, nelze jinak, no a ani sezení v domovské restauraci Furkotka není zrovna plné života, ovšem den to byl krásný a vlastně i nakonec výživný, jak jsme zjistili, když jsme sečetli kilometry a nastoupané metry ;)

Přidáno: 11.11.2024 --- Fotky: B.

© 2024 PlzDi