Opouštíme Popradské pleso, ne bez určitého zármutku. Nejlepší chatu v Tatrách vyměníme za ohavný Sliezský dom... Ale ať nepředbíhám.
Lenka se opět necítí vůbec dobře a představa jít hned ráno natěžko strmých 500m nahoru k Ostrvě je hrozná. Tak se spolu trháme od ostatních a mizíme dolů do civilizace na električku. Počasí celkem jde.
Proti nám proudí davy, civilizační šok. Vlakem přejíždíme do Tatranské Polianky (1005m) a odtud v poklidu dvě hodiny stoupáme po zelené ke Slizanu (1670m), jak jsme přiléhavě tu obludu překřtili. Je to hnus,
pustá hrůza, zbytečný luxus a diktát peněz zatažený do vysokohorské přírody. Běs. Jediný dobrý je tu jakýsi bufet stranou od hotelu, kde to s přivřením obou očí působí alespoň trochu jako na horské chatě.
Po příchodu ostatních následuje ubytování v "turistické části" hotelu, která je zcela stranou, má vlastní vchod a tvoří ji místnost 4x5m, kde je pomocí paland vytvořeno 12 míst na spaní. Dvanáct!
Sardinkám jejich volnost závidět. Až po třetí odpoledne vyrážíme na túru, Velickou dolinou nahoru až na její závěr a pomocí řetězů na sedlo Polský hrebeň (2200m), kde to od severu funí jako blázen,
a pak dál suťoviskem na vrchol Východné Vysoké (2428m). Turisticky dostupný štít, za pěkného dne v sezóně přeplněný lidmi až hanba, my jsme na něm však sami a i mraky jsou nad námi, tak máme výhledy.
A všichni společně na vršku, radost! Po chvíli vykoukne na chvilku i slunce, dobré je to. Je ale citelná zima. Sestup probíhá dobře, jdeme spolu v družné pohodě, jen Marťa se trhnul a prchá rychle dolů,
aby se stihl najíst, protože bufet zavírá v sedm. U Dlhého plesa zastavujeme a jdu si plnit své předsevzetí aspoň jednou se v jednom z tatranských ples vykoupat. Gianni a Siltarell se kupodivu připojí taky.
Je to brutál! Jehličky do celého těla a něco jakoby zástava dechu při ponoření celého těla do vody, přesto se daří pár temp. Výlez z vody na ostrý studený vichr je pak další skutečná lahůdka. Ale zážitek
vynikající. Na Slizana dorážíme za šera a jdeme zkusit večeři do hotelové restaurace, zjišťujeme však, že večeře je za jednotnou cenu 17E, což je poněkud příliš... Takže hlad v nechutně nóbl restauraci
přepíjíme pivem, ladíme plán na následující den D (nebo spíš G) a celkem úspěšně se snažíme zanechat v přečinčaně nafoukaném číšníkovi dojem, že jsme odporní smrdutí horalé, z kterých prachy kapat nebudou.
Máme tě v paži, ty dube! Stejně jako celý hotel.
Přidáno: 5.12.2017 --- Fotky: B., Lenka
© 2017 PlzDi
